Pasivní kovy
Pasivní kovy jsou kovy, které mají nízkou chemickou reaktivitu vůči prostředí. To znamená, že jsou méně náchylné k oxidaci, korozi nebo jiným chemickým reakcím s vlhkostí, kyslíkem či jinými látkami, které by mohly narušit jejich povrch. Tento nízký sklon ke korozi je často způsoben přirozenou tvorbou ochranné vrstvy oxidu na povrchu kovu.
Mezi běžné pasivní kovy patří:
- Nerezová ocel – vytváří ochrannou vrstvu oxidu chromu.
- Hliník – přirozeně se pokrývá vrstvou oxidu hlinitého.
- Titan – vytváří odolnou vrstvu oxidu titaničitého.
- Měď – pokrývá se měděnou patinou, která chrání před další korozí.
Na rozdíl od aktivních kovů, jako jsou železo nebo ocel bez úpravy, pasivní kovy nepodléhají rychlé oxidaci ani korozi v běžném prostředí.
Lepení pasivních kovů může být problematické kvůli jejich nízké povrchové energii a chemické inertnosti, což znamená, že mají menší schopnost reagovat s lepidly a vytvářet silné adhezivní spoje. Zde jsou hlavní důvody, proč je lepení pasivních kovů obtížné:
-
Nízká povrchová energie: Pasivní kovy, jako je nerezová ocel, hliník nebo titan, mají nízkou povrchovou energii. To znamená, že je pro lepidlo obtížné dostatečně přilnout k povrchu kovu a vytvořit silné vazby.
-
Ochranné oxidové vrstvy: Pasivní kovy, jako je hliník nebo nerezová ocel, vytvářejí na svém povrchu tenkou vrstvu oxidu, která působí jako bariéra mezi lepidlem a samotným kovem. Tento oxid často omezuje adhezi lepidla, protože je chemicky stabilní a obtížně proniknutelný.
-
Chemická inertnost: Pasivní kovy jsou odolné vůči chemickým reakcím s prostředím, což je skvělé pro jejich odolnost vůči korozi, ale problematické při lepení, protože lepidla obvykle fungují na bázi chemických reakcí, které vytvářejí silné spoje.
-
Nízká smáčivost: Kvůli své pasivitě mají tyto kovy nízkou smáčivost, což znamená, že kapalné lepidlo nemůže rovnoměrně pokrýt povrch, což je klíčové pro dobrý adhezivní spoj.
Řešení
Aby se tyto problémy překonaly, je často nutné povrch kovu před lepením upravit. To může zahrnovat:
- Chemickou aktivaci: Použití aktivátorů nebo primerů, které zvyšují chemickou reaktivitu povrchu.
- Mechanickou přípravu: Broušení nebo zdrsnění povrchu kovu pro zvýšení přilnavosti lepidla.
- Použití speciálních lepidel: Existují speciální lepidla, například cyanoakryláty nebo epoxidy, které jsou navrženy tak, aby lépe lepily pasivní kovy, často v kombinaci s aktivátory.
Taková úprava pomáhá zajistit, že lepidlo bude schopno vytvořit pevný a trvalý spoj i s pasivními kovy.